Přípravka na neligovém turnaji v České Lípě

Na turnaji startovalo celkem 7 týmů, což pořadatele z České Lípy trošku zaskočilo a tak se turnaj odehrával ve velkém kalupu s hracím časem 2x5 minut čistého času.

Vzhledem k tomu, že našich dětí nakonec bylo 11(+nehrající kapitánka Julča:-)), museli jsme jako trenéři vymyslet systém, aby si děti dostatečně zahrály v každém zápase. V tom prvním totiž díky relativně krátkému hracímu času a jejich počtu nebyly děti v takovém tempu, aby je to dostatečně naplňovalo. Proto jsme poprvé v jejich kariéře na každý poločas určili losováním trojici, která podporovala své spoluhráče z lavičky a nehrála. Co na tom, že najednou seděli 3 aktuálně silnější hráči. Právě v tu chvíli totiž jejich menší spoluhráči ukazovali, že jsou schopni hrát vyrovnaně se soupeři i bez svých zdatnějších kolegů.

Určitě musíme všechny pochválit za to, jak bez jediného mrknutí oka ochotně přijali svou pozici v každém zápase. I to ukazuje správné nastavení dětí, které ale spousta trenérů ještě nechápe.

Jediný taktický pokyn na turnaji pro celý tým byl makat dopředu i dozadu a rvát se o každý balon, ať hrají proti komukoli. Nutno říci, že jsme byli u některých opět mile překvapeni, jak jsou schopni bojovat a lítat po hřišti. Přijde mi, že jsme se v tomhle zase posunuli o parník dopředu.

Kluci se také na turnaji setkali s různým metrem rozhodčích. A co se dozvěděli od nás? Že je to normální a že se musejí učit hrát podle toho, jak rozhodčí píská. Rozhodně nepíská jinak, aby jim nějak ublížil. Právě my jako trenéři musíme rozhodčího chránit. Je to vklad do chování našich hráčů v budoucnosti. Přes první nepříjemné pocity např. z odpískaných nájezdů za sekání nebo hru na zemi, jsme se všichni přenesli a využili je k naučení se dalších pravidel a toho, jak se na hřišti chovat. Jsem si jistý, že po tomhle turnaji na to kluci už nezapomenou.

Výsledkově byl turnaj z našeho pohledu naprosto ideální. Zažili jsme prohry i výhry a spoustu vyrovnaných zápasů. Výsledné třetí místo je pro děti určitě úspěchem. I když ne tím nejdůležitějším.

Odvažuji se říci, že jsme na turnaji vystřídali nejvíce brankářů (6 zápasů=6 různých brankářů). Na specializaci je prostě ještě moc brzy. Dáváme tím alespoň výhodu některým soupeřům:-)

Určitě jsme zanechali opět skvělý dojem chováním na hřišti i mimo něj. A to jak hráči a trenéři, tak naši skvělí rodiče. Poslouchám od různých trenérských kolegů, jak to mají s rodiči těžké. A my vlastně za celou sezonu ani jedinkrát!!! nemuseli řešit nějakou problematickou situaci na straně rodičů. Náhoda to samozřejmě není a od obou stran to stojí spoustu práce a pochopení. Ale výsledek je pro nás všechny opravdu úžasný a v ČR možná unikátní. A to ještě ostatní týmy neznají kvalitu našeho cateringu, který pro nás maminky na každý turnaj připravují.

Také jsme se naučili novou věc, která se snad naším dětem bude v budoucnu hodit. A tím je pití šampáňa. Jako trenér se pořád učím a čím víc toho vím, tím se mi chce učit více. A nyní mi došla jedna věc, že i pití šampáňa a radost při výbuchu špuntu je jedna z věcí, které se mají děti učit. Vlastně si dodnes pamatuji bouchání "šáňa" ze svých dětských turnajů v minikopané. Vlastně možná i víc než vítězství a góly. Jak jsem mohl na tohle jen zapomenout. Musím se v tomhle jako trenér zlepšit.

Už jsem zase nabitý do další práce a těším se na další turnájek v Semilech.

Díky všem.

Lukáš Nesměrák