Ukázka naší cesty! Přípravka v Semilech.

Minipřípravka

Naše děcka ukazovala opravdu velký zápal a naprosto neskutečné tempo. Měl jsem je na starosti přímo já (Lukáš Nesměrák) a jelikož je znám z tréninků, tak mi udělalo velkou radost, že nadšení z tréninků dokázaly ukazovat i na turnaji. Pravidlo neodpalovat míčky jako na tenise dodržovaly děti opravdu do puntíku a byla radost se na ně dívat. Filosofie našeho klubu velí, mít z florbalu hlavně radost za jakéhokoli stavu a bylo to opravdu vidět. Všech 10 kluků neskutečně makalo, což byl můj druhý a poslední úkol. Nic víc, nic míň. Pohár, medaile, bonbóny i šampáňo si kluci naprosto zasloužili. 3 z nich si vyzkoušeli i pozici brankáře a i na tomto postu jim to opravdu šlo.

Nutno říci, že i soupeři ukazovali opravdové nadšení. Nebýt trenérky Lomnice, která i u této kategorie na děti řvala nevídaným způsobem, mohl bych pochválit i všechny trenéry za správný přístup. Takhle byl stav hodní (FBC Liberec, Semily, Jičín) vs. uřvaní (Lomnice) 3:1.

Přípravka

34 dětí FBC Liberec bylo rozděleno do 4 týmů losováním, které proběhlo hned ráno před prvním zápasem. Děti si tak na papírku samy vylosovaly tým, ve kterém hrály celý den. Byly tak postaveny před různé úkoly a výzvy. I počet dětí v týmu byl ideální. Vzhledem k tomu, že do pole naskakovalo 7 nebo 8 dětí, měnily se i jednotlivé trojice každé střídání. Děti se tak učily adaptovat na aktuální spoluhráče na hřišti, což je velmi důležité. Navíc byly týmy různě silné s různou chemií. Je jasné, že jinak působil tým, kde se sešly všechny holky doplněné o 3 kluky a Blanku Procházkovou :-) a jinak zase tým, který měl více aktuálně zdatnějších hráčů. Promíchány byly obě skupiny našich přípravek a opravdová náhoda určila jejich jednotlivé složení. I to ukazuje, že jsme na turnaj nejeli pro vítězství. Poskládat jeden extra silný tým by nebylo moc složité a je jisté, že by o vítězství v turnaji bojoval. Ale pro vítězství přijely jiné týmy a těmi byly holky Startu 98 z Prahy, které jako elévky často převyšovaly některé naše kluky i o několik hlav. O to cennější byl přístup jednoho z našich týmů, který i s takovouto fyzickou přesilou dokázal jen těsně prohrát. A že to kluky bolelo. 2 týmy ze Startu 98 také ukazovaly, že cesta k vítězství je, díky neustále "koučujícím" trenérům, snadná proti týmům, kde se děti rozhodují na hřišti jen a jen samy jako u nás, v Semilech i Jičíně. Tlak na co nejvyšší počet nastřílených gólů byl někdy opravdu extrémní a nutno říci, že trenéři neměli s našimi dětmi vůbec žádné slitování a hnali své hráčky za totální devastací soupeře.

Trenéři

Musím se pochlubit tím, že jsme jako trenéři dělali našemu klubu jen tu nejlepší reklamu. Neskromně říkám, že jsme prostě skvělí a báječní a slovo HRDOST na našich tričkách je opravdu na místě. Díky filosofii klubu a nastavením našich rodičů skrz jejich proškolení během sezóny opravdu nebyl problém svěřit 2 týmy našim tatínkům. Tátové tak "vyfasovali" tým, ve kterém nehrálo jejich dítě. Blanku Procházkovou a Radka Valeše tedy u dalších 2 týmů doplnili tatínkové Michal Delong a Viktor Veselý. Často jsem pak na turnaji slyšel údiv nad tím, kolik máme dětí a jak to, že máme tolik fajnových trenérů. Ale na to už odpověď znáte. Klukům se zaslouží opravdu poděkovat. Jediné pravidlo bylo, že nemohou být u týmu, ve kterých hrálo jejich dítě.

Přiznám se, že jsem si to moc užíval, věnoval se hlavně minipřípravce a průběžně navštěvoval lavičky všech týmů. Trošku jsem si už přišel ne jako trenér, ale jako manažer ve fotbalové Premier League. Stojí nás to spoustu práce, ale tohle byla opravdu odměna.

Perlička

Nemohu nepřihodit jednu perličku, která zase postavila do kontrastu naše skvělé rodiče, kteří se chovají ukázněně a nedokáži si představit, že by někdo z nich toto vůbec udělal. Mezi zápasy jsme si mezi hřišti povídali, když náhle přilítla jedna maminka z Lomnice. Stěžovala si pořadateli turnaje Honzovi Šimonovi ze Semil na to, jak vůbec mohl dopustit, aby na turnaj přijely takhle velké holky ze Startu 98. Že to není fér a že takhle vůbec jejich děti nemohou turnaj vyhrát. Naše reakce společně s Tomem Fialou (exhráčem a bývalým hráčem FBC Liberec) a Honzou Šimonem musela vypadat opravdu vtipně. Ptali jsme se totiž, v čem je problém? Že vůbec nerozumíme. Stačilo pár dobře mířených otázek na to, co je cílem turnaje a kdo se na něm naučí víc? Velké holky, které drtí soupeře s pomocí trenérů nebo malé děti? Za pár minut maminka odcházela s tím, že máme vlastně pravdu. I to ukazuje, jak je důležité s rodiči komunikovat a také to, aby společně s trenéry razili stejnou filosofii. Dal bych ruku do ohně za to, že nic takového od našich rodičů nemůže ani v nejmenším hrozit.

Z turnaje odjíždíme s dobrým pocitem, že máme skvělé děti, trenéry i rodiče a dohromady tvoříme opravdu RODINU. I to je totiž jedna z našich důležitých klubových hodnot.

Děkuji všem, co se zúčastnili a klukům ze Semil za fajnový turnaj.

Lukáš Nesměrák - hrdý trenér minipřípravky i přípravky