”Kluci mi budou dost chybět. Opouštím takovou druhou rodinu,” říká David Böhm

David Böhm. Ve florbalovém prostředí synonymum k tvrdým a nelítostným soubojům u mantinelů. Tento poctivý a důrazný obránce se zároveň stal duší a dalo by se říci srdcem týmu na dlouhé roky. Dokázal pobavit v každé situaci, ale když bylo potřeba, otcovsky promluvil všem do duše. O konci jeho nadvlády na Českých palubovkách se dozvíte více v následujících odstavcích.

Tvrdost, David Böhm a FBC Liberec, to se ti hodně líbilo, že?
Přesně jak říkáš, to bylo moje. Já rád sledoval tvrdé hokejové hráče a jejich vystupování na hřišti mě hrozně bavilo, tak možná proto jsem i já byl mezi mantinely trochu tvrdší. Bohužel florbal není hokej (mimochodem tuto větu jsem slýchával dost často), a proto mnoho protihráčů, fanoušků, trenérů a rozhodčích mě nemělo moc v lásce. (smích)

Mnohdy hodně za hranou...
Většinou hodně na hraně.

Po návratu Liberce do Superligy jsi hned v prvním zápase nevybíravě sestřelil ostravského protihráče a dostal téměř půlroční distanc. Co zpětně na to říkáš?
To se mi úplně nepovedlo a trest byl asi adekvátní. Na druhou stranu tím, že jsem dostal půlroční trest se možná mnoho lidem, kteří mě na hřišti potkávali na chvilku ulevilo a udělal jsem radost všem. (smích)

Změnil tě tenhle trest?
Tak určitě. Myslím si že se to dost podepsalo na mým stylu hry, už jsem si nemohl dovolit to co předtím. Musel jsem se dost hlídat, jelikož mi přišlo, že rozhodčí mě neustále sledují a čekají co udělám. Už to prostě nebylo ono.

"Musel jsem se dost hlídat, jelikož mi přišlo, že rozhodčí mě neustále sledují a čekají co udělám. Už to prostě nebylo ono."

S Libercem jsi zažil sestup i postup. Několik sérii v play-down. Cítil ses nervózní v těchto chvílích?

Samozřejmě. U mě nervozita v těchto chvílích neupadla snad nikdy. I když člověk už má nějaký zkušenosti, tak furt ta předzápasová nervozita tam je. Stačí 2-3 střídání, někoho lehce pošťouchnout, zablokovat střelu a je to pryč.

Postup z 1. ligy byla velká jízda, že?
Neuvěřitelná jízda. Pro mnoho z nás něco, co jsme v podstatě neznali. Zápasy se vyhrávaly, byla skvělá nálada v týmu. Samozřejmě musím zmínit naší legendární druhou formaci s Lukášem Veselým, Pavlem Hůzou, bráchou Lukášem Böhmem a Martinem Blažkem, kde jsme si parádně sedli, klapalo nám to, dávali jsme i góly (krom finálové série teda). (smích) Jo na to budu vždycky rád vzpomínat.

Jak se ti hrálo s bratrem Lukášem? Kdo je lepší florbalista?
S bráchou se mi hrálo vždycky výborně, oba nás to strašně bavilo. Brácha je šikovný na hokejce, rychlý, důrazný a protože mě vždycky chyběla šikovnost s hokejkou a rychlost, tak určitě brácha. (smích)

Jakou sezónu hodnotíš jako tvou nejúspěšnější?
Stoprocentně ta prvoligová.

V posledním letech ses do sestavy mockrát nepodíval i vinou zranění ramena. Vzpomeneš si na svůj poslední gól?
Možná bych si spíš vzpomněl na svoje poslední vyloučení než na gól. (smích)

Na hřiště ses naposledy podíval při zápase s FbŠ Bohemians. Nastoupil jsi s Kluchem, Valešem, Kološem a Rozkovcem. Jak si tento zápas budeš pamatovat?
Já jsem z toho zápasu odehrál vlastně jen půlku, ale s klukama se mi hrálo dobře. Na to, že jsem k nim do lajny naskočil těsně před zápasem, tak jsme to odehráli hodně slušně. Vzhledem k tomu, že to byl můj poslední zápas, tak na ten opravdu nezapomenu.

"Brácha je šikovnej na hokejce, rychlej, důraznej a protože mě vždycky chyběla šikovnost s hokejkou a rychlost, tak určitě brácha." (smích)

V šatně jsi měl vyblokované místo DJ. Kdo teď tuto roli převezme?
Těžko říct. Jediný co, tak bych klukům nepřál aby si tuhle funkci vybral třeba Radek Valeš nebo Kuba Kopecký, protože jejich písně… Radši to nechám bez komentáře. (smích)

Jak vůbec vnímáš florbal? Stane se jednou tím opravdovým top sportem?
Abych se přiznal tak pro mě florbal nikdy nebyl úplně na prvním místě, ale hrozně mě to bavilo. Užíval jsem si každý trénink, každý zápas, každou chvilku mezi klukama. Měl jsem to štěstí, že jsem hrál zrovna za Liberec, kde jsem vždy měli skvělou partu. Neustálý srandičky, občas jsme se dokázali i pěkně jak se říká "pojebat", ale to k tomu patří. Kluci mi budou dost chybět. Opouštím takovou druhou rodinu.

Když jsi vzpomenu, kde byl florbal, když jsem já začínal...V tuhle dobu superligové týmy mají kondiční trenéři, maséry, mentální kouče, to by dřív nikoho ani nenapadlo. Florbal se za tu dobu neuvěřitelně posunul, možná bych se nebál říct, že už teď nakukuje mezi top sporty.

Bude i nadále existovat spojení David Böhm a florbal? Případně kde?
Já s florbalem začal v 5. třídě na základní škole, takže už to nějaký ten rok bude a rozhodně s tím nechci úplně přestat. Doufám, že se pro mě v nějakým libereckým týmu místo najde.

"V tuhle dobu superligové týmy mají kondiční trenéři, maséry, mentální kouče, to by dřív nikoho ani nenapadlo. Florbal se za tu dobu neuvěřitelně posunul."