Daniel Vik: Věřím, že svůj potenciál ještě můžu rozvíjet.
Muži za sebou mají velmi úspěšný start sezony, jak zatím hodnotíš vaše dosavadní týmové výkony a jak bys ohodnotil svou roli v týmu?
Ano, souhlasím s tím, že máme vydařený vstup do sezóny, a jsme za to, podle mě, všichni moc rádi. Naše výkony hodnotím pozitivně, máme v týmu skvělou atmosféru, hrajeme v herní pohodě, a to se promítá i v našich zápasech, ve kterých sbíráme body a nacházíme se vysoko v tabulce. Doufám, že to tak bude co nejdéle. Škoda teď našeho prvního domácího zápasu, že jsme v něm před tolika dětmi také nedokázali bodovat. Má role v týmu, to je těžká otázka. Jsem nováček, takže se hlavně snažím co nejvíc naslouchat a učit se od trenérů a ostatních, zkušenějších hráčů. Jsem velmi rád, že můžu trénovat a být na zápasech s A-týmem. Z hráčů mi hodně radí a pomáhají Kuba Faksa, Ráďa Valeš a také Fíla Kučera.
Jak ses cítil během školského zápasu proti FbŠ Bohemians? Byli jste pod velkým tlakem vzhledem k tomu, že šlo o zápas dvou zatím neporažených celků?
Nebudu lhát, trošku nervozity jsem cítil, protože to byl přeci jen můj první domácí zápas, který byl specifický a těžký, a to před domácím publikem. Ale strašně jsem se těšil a užil si i následnou autogramiádu. Neřekl bych, že jsme byli pod nějakým extrémním tlakem, poctivě jsme se připravovali a věřili jsme si na ně. Taky jsme věděli, že s Bohemians to nebude vůbec lehké, a to se taky potvrdilo. Zápas byl dlouho vyrovnaný, bohužel na konci zápasu padlo víc branek jim a vyhráli.
Jaká byla tvoje cesta do nejvyšší mužské soutěže? Máš nějaký tip pro mladší hráče, kteří by rádi šli ve tvých stopách?
Tak moje cesta byla dlouhá a velmi náročná, přeci jen začínal jsem s florbalem v minipřípravce, takže jsem zažil spoustu skvělých i špatných okamžiků a jsem nesmírně rád, že jsem to nikdy nevzdal a dostal se až k A-týmu, ale pořád na sobě pracuji a chci se zlepšovat co nejvíc, protože věřím, že svůj potenciál ještě můžu rozvíjet, každým týdnem víc a víc. A pro mladší hráče mám radu, aby co nejvíce poslouchali své trenéry, co jim říkají a co radí, dále neustále na sobě pracovali a chtěli se zlepšovat, protože práce je klíč k úspěchu, a hlavně, aby si věřili a šli si pro své sny.
Mezi juniorskou soutěží a Livesport Superligou jsou velké rozdíly. Překvapilo tě něco, příjemně či nepříjemně?
Ano, obrovské rozdíly. Minulou sezónu jsem byl oficiálně ještě dorostenec, a přestože jsem hrál juniorku, musím říct, že takové tempo a velké kvality jednotlivých hráčů jsme v dorostenecké ani v té juniorské soutěži rozhodně neměli. Dále mě překvapilo, jak jsou na tom hráči běžecky a fyzicky, protože z tribuny to vypadá a říkáte si, že byste je předběhli nebo přetlačili v souboji, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché, jak si člověk z hlediště myslí.
Když se přesuneme od mužského týmu k juniorské kvalifikaci, kde se vám podařilo postoupit do hlavní soutěže, přibliž nám, jaký byl průběh soutěže? Proč nevyšly důležité zápasy s Ústím?
Tento formát v podobě kvalifikace je velmi těžký. V podstatě podle něho buď hrajete sezónu s top týmy v ČR, a ty zápasy vás jako hráče zlepšují, nebo hrajete s týmy, které nejsou moc dobře herně vybavené, a to vám moc nedá. A průběh nebyl jednoduchý, protože rozhodovaly až poslední zápasy kvalifikace. Zápasy s Ústím nás mrzí, že nevyšly, aspoň jeden jsme mohli a měli vyhrát. V těchto zápasech a také v celé kvalifikaci nás trápila koncovka. Nevím čím to bylo, ale i když jsme na soupeřova brankáře vystříleli přes 40 střel, tak jsme dali maximálně 3-4 góly, a s nimi je těžké vyhrát.
V průběhu prvního barážového zápasu proti České Lípě jste měli skvělý začátek, pak ale následoval obrat soupeře ve třetí třetině. Co se stalo?
Podle mě jsme měli dobrý začátek v obou zápasech. A co se stalo? Dovolili jsme Lípě dát 2 rychlé a zbytečné góly. A tým jako Lípa, který má velký charakter a podaří se mu dát rychlé góly, se tím hodně nakopne, a najednou se zdá, jako by proti vám stál jiný tým. Pak je složité hrát, když je soupeř na koni a vy máte v hlavě, že jste ztratili náskok. Bohužel jsme nedokázali ubránit jejich šance.
Zůstaňme ještě chvilku u juniorské kvalifikace, co bylo nakonec klíčové pro vaši výhru v baráži a postup do CE ligy juniorů?
Klíčové bylo určitě to, že jsme doma sice dostali první gól, ale následně jsme si dokázali vytvořit gólový náskok a nehráli v křeči, že musíme dotahovat. Dále bych určitě zmínil morálku týmu, že i přesto, že jsme znovu ztratili náskok, jsme to nějak nezabalili a chtěli vyhrát a postoupit do konce základní hrací doby.
Nakonec jsi to byl ty, komu se podařilo vstřelit rozhodující vítězný gól, co se ti v závěru zápasu a při vítězné střele honilo hlavou? Přibliž nám atmosféru na hřišti.
Já jsem strašně rád, že mi to tam na konci spadlo, a že jsme díky tomu gólu postoupili do CE ligy, kam jsme všichni postoupit chtěli. V hlavě jsem si říkal, doufám, že to zase neprohrajeme, jak v České Lípě. Chci to rozhodnout, a když jsem vybíhal z toho rohu, poměrně hodně se mi to tam otevřelo. Tak jsem si řekl, že toho zkusím využít a poběžím dopředu. Hráči Lípy už byli na hřišti déle, tak jsem zkusil obránce přesprintovat a předběhnout ho, a to se mi docela podařilo. Nakonec jsem se jen otočil a snažil se trefit bránu, a musím říct, že docela pěkně to tam spadlo. (smích)
Atmosféra na hřišti i celkově v hale byla neskutečná. Přišlo hodně lidí, což mě potěšilo. A po gólu bylo na hřišti hodně emocí, na tenhle moment jen tak nezapomenu.
Jaký zápas nebo moment z tvojí dosavadní kariéry bys označil jako zlomový, ať už na juniorské úrovni nebo v extralize, a proč?
Těch zlomových zápasů i momentů je více. Třeba za zápasy bych zmínil v juniorce druhý zápas baráže s Českou Lípou, v minulé sezoně druhý zápas play off se Spartou a letos v extralize zápas s Kladnem, který byl můj první a kde jsem vstřelil svou první branku, a nedávný, těžký domácí zápas s Bohemians. A z momentů bych určitě vyzdvihl olympiádu dětí a mládeže a kempy talentované mládeže, které mi hodně daly a posunuly mě jako hráče. Dále, že jsem vždycky hrál o kategorii výše, což mi také dalo hodně zkušeností a herně mě to posunulo.