Díky! Jan Bitman se loučí se svojí kariérou.

Jaké byly tvoje florbalové začátky?
K florbalu jsem se dostal na základní škole. Fotbal mi moc nešel a tak jsem se rozhodl zkusit jiný sport. První mé florbalové kroky vedly přes kroužky ve škole, pak jsem se ve 12 letech přihlásil do DDM Větrník, a tam i odehrál své první zápasy. Na tohle období vzpomínám rád, florbal mi v té době přinesl mnoho nových kamarádů a konečně jsem si našel něco, co mi šlo přeci jen lépe než kopat do míče.

Do FBC Liberec jsi přišel do kategorie starších žáků? Jak vzpomínáš na tyto sezony?
Do FBC Liberec mě přivedli kamarádi ze základky, Lukáš Němec a Jirka Chládek (tímto je zdravím). Nejdřív jsem tam zašel na pár tréninků si to vůbec zkusit, jestli na to mám. První můj trénink byl ranní od 6 do 7 s trenérem Davidem Derkou a musím uznat, že mě to úplně neoslovilo. (smích) Pak přišlo i prvních pár zápasů, ale myslím, že jsem do klubu plnohodnotně naskočil až od kategorie dorostenců s trenérem Tomášem Szabem. Největším úspěchem pro mě tehdy bylo, že jsem se hned druhou mojí sezonu dostal do krajských výběrů, kde jsme vybojovali bronzovou medaili

Jak vypadal tvůj přechod do dospělého florbalu?
Na toto období nemá liberecký klub úplně hezké vzpomínky. Muži i junioři spadli o ligu níže a pro mě to znamenalo jednak velký osobní neúspěch s juniorským týmem, ale jednak i jakousi příležitost nakouknout do mužského A týmu. To se nakonec povedlo, byť jsem byl vždy spíš taková rezerva. Muži se hned v následující sezoně vrátili do nejvyšší soutěže a já jsem v rámci své první sezony nějakou minutáž na hřišti dostal. V tu chvíli jsem si řekl, že prostě budu bojovat, dokud to půjde a díky tomuto rozhodnutí jsem v týmu setrval až doteď a zažil nespočet krásných sportovních zážitků a další nová přátelství.

Proč ses rozhodl ukončit florbalovou kariéru?
Asi si to všichni dokážou představit, čtyři tréninky a jeden až dva zápasy týdně, do toho práce a nějaký osobní život. Nějakou dobu se to dalo udržet, ale poslední sezony už to bylo hodně na sílu. Když pak člověk přijede na trénink rovnou z práce 10 minut před tréninkem a vidí tam mladý kluky plný energie jak se tam prohání na hřišti a v posilovně, těžko se jim pak konkuruje na hřišti. Florbal je v mých očích zkrátka sport studentů a těch nejlepších hráčů, kteří si mohou dovolit pracovat třeba jen na částečný úvazek a mají tak více času na sebe

Já si tě vybavuji jako skvělého týmového hráče, který nikdy nezklamal. Co si vybavuješ ty ze své florbalové kariéry?
Děkuji, to mě potěšilo! Asi bych řekl dvě slova: poctivost a vytrvalost. Vždy jsem šel rád příkladem ostatním, ukazoval cestu, challengoval ostatní hráče, že když můžu makat já, tak oni taky. Jsem rád a děkuji všem trenérům, že mi dávali šance, já mám svědomí čisté, že jsem vždy dělal maximum a vytrvale čekal a snad i plnohodnotně zaskočil a, jak říkáš, nezklamal.

Kterou branku si nejvíce ceníš?
Já jsem jich moc nedal, takže to bude jednoduché vybírat (smích). Asi té vůbec poslední. Bylo to v zápase s Karlovými Vary v prosinci 2022, kdy jsem zvyšoval tuším na 4:0. Tehdy se nám ten zápas povedl, vyhráli jsme 9:3 a troufnu si říct, že jsem všem ukázal, že ještě nejsem úplně na odpis (smích).

"Vždy jsem šel rád příkladem ostatním, ukazoval cestu, challengoval ostatní hráče, že když můžu makat já, tak oni taky. Jsem rád a děkuji všem trenérům, že mi dávali šance, já mám svědomí čisté, že jsem vždy dělal maximum."

A zápas ti utkvěl v paměti jaký?
Těžko vybírat jeden konkrétní, na paměti mám celou čtvrtfinálovou sérii pro Boleslavi v play-off 21/22. Tehdy jsme Mladou Boleslav slušně potrápili, třetí zápas nás Bolka zlomila až v prodloužení, nicméně i přes prohru 0:4 v sérii mi utkvěli v paměti naši skvělí fanoušci, kteří v zápase i po něm vytvořili neskutečnou atmosféru i přes vyřazení z play-off. Zpětně jim chci ještě jednou moc poděkovat, protože to byl velmi emotivní moment pro všechny hráče a velká odměna za naši práci a bojovnost! Za zmínku stojí i jeden z duelů v Home credit aréně, kam na nás přišlo přes 800 diváků, porazili jsme tehdy Spartu v prodloužení. Kdybychom hráli před 30 lidmi, určitě by nás to tolik nebavilo. Ještě jeden zápas, který pro klub znamenal jeden z největších úspěchů, je finále Poháru v sezoně 18/19. Bohužel jsme tento zápas prohráli 3:4 s Pardubicemi a brali jsme “pouze” stříbro.

Mnohdy jsi byl připraven na lavičce nahrádní skočit do zápasů. Jak těžké bylo plnit tuto roli?
Těžké. Ten florbal děláš hlavně kvůli zápasům. Nikoho nebaví jen trénovat a pak čekat. A když pak přijde moment v druhé nebo třetí třetině, kdy máš naskočit, můžeš se rozehřívat jak chceš, ale stejně nebudeš úplně 100% připraven. Na druhou stranu i takové hráče ten tým potřebuje, a já věřím, že jsem klukům vždy dokázal pomoci, ať už na tréninkách nebo jako záloha na zápase. Troufnu si říct, že takovou roli dokáže takhle dlouho plnit jen zlomek hráčů.

9 sezon, 232 zápasů a celkově 9. místo v počtu odehraných zápasů za muže FBC Liberec. To ukazuje velkou oddanost florbalu, že?
Pro mě skvělé číslo, ani jsem nečekal, že se vyšplhám takhle vysoko. Florbal byl dlouhodobě sport, bez kterého jsem si život nedokázal představit. Těšil jsem se na tréninky, na kluky v šatně, na zápasy a fanoušky i na skvělé lidi, bez kterých by liberecký florbal neexistoval. Teď je na čase se posunout v životě dál, věnovat se více práci a rodině, a hlavně přestat huntovat své tělo na tvrdé palubovce neustále shrbený na jednu stranu (smích).

Nebude teď mužskému týmu chybět zkušenost?
Myslím si, že trochu ano. Byl to jeden z bodů, který jsem velmi důkladně zvažoval v hlavě, zda ještě jednu sezonu nevydržet a nepomoci mladým hráčům. Na druhou stranu, zkušenosti je potřeba prodávat hlavně na hřišti, a tak bych pravděpodobně roli “mentora” nemohl vykonávat na 100 %. Pevně věřím, že Prokop s Radkem tuto roli zvládnou a posunou mlaďáky zase o kus dál!

Co přeješ elitnímu týmu do dalších let?
Jednak bych chtěl poděkovat všem hráčům, se kterými jsem se mohl potkat na hřišti, trenérům a dalším členům realizačního týmu. Všichni jste byli mou téměř každodenní inspirací po dobu 9 sezon a od každého z vás jsem se naučil něco nového a věřím, že i vy ode mě. Jsem hrdý na to, že jsem byl součástí týmu, který se vyhrabal z první ligy zpět do nejvyšší soutěže, a přes play-downové pozice a nižší střed tabulky se dostal až na 7. místo v rámci poslední sezony. Věřím, že všichni vidí, jaká práce se v klubu v posledních 9 sezonách udělala, a že to rozhodně nemusí být konec.

Elitnímu týmu do následujících let samozřejmě přeji jen to nejlepší! Všem hráčům i trenérům přeji hlavně pevné zdraví, protože když vidím vaše odhlodlání a jak na sobě všichni makáte, nemám pochyby o tom, že budete pokračovat na této úspěšné cestě směrem k vytoužené TOP 6. Fandovi Příhodovi, Blance Procházkové a všem dalším skvělým lidem, kteří FBC Liberec obětují mnoho času, chci také samozřejmě popřát hodně štěstí do následujících let a pogratulovat jim, protože svou práci dělají skvěle. Bylo mi ctí být součástí klubu a jeho hodnot. Určitě se budeme na zápasech potkávat a vždy vás moc rád uvidím.

"Jednak bych chtěl poděkovat všem hráčům, se kterými jsem se mohl potkat na hřišti, trenérům a dalším členům realizačního týmu. Všichni jste byli mou téměř každodenní inspirací po dobu 9 sezon a od každého z vás jsem se naučil něco nového a věřím, že i vy ode mě."