ELÉVKY BOJOVALY V NEDĚLI NEJEN V DRESU FBC LIBEREC
Upřímně jsem byl tentokráte rád, že se mnou na lavičce byla Verča Ljachová. Měl jsem alespoň čas se starat o brečící holčičky, které se vracely ze hřiště. Za celou sezónu jsou již hodně obouchané a ostřílené. Ale tentokráte si vybraly hodně smůly a často nuceně střídaly se slzičkami na tváři. Zranění jsme ale řešili pohlazením po vlasech a případně objetím nebo případně rychlou pomocí rodičů, jejichž pohlazení má pro brečící děti zázračnou moc. O to cennější je, že se holky stejně vždycky vrátily do zápasu a bojovaly dále.
Kdybych napsal, že holky odehrály 4 zápasy, nemluvil bych pravdu. Byli jsme požádáni o pomoc od České Lípy, která přijela pouze se 4 děvčaty do pole. Holky s nadšení přijaly další možnost se "otrkat" a zlepšit v jiném než libereckém dresu. Navíc rozumím tomu, že některým se růžové dresy České Lípy líbily a i to mohlo hrát svou roli :-) Došlo tedy na střílení gólů a bojování i za jiný tým, než za ten náš. Za sebe holky obdivuji. 4 zápasy za dopoledne jsou až až. A ony si ještě přidaly. Ale vášeň a touha se zlepšit překonává únavu hrozně snadno. Navíc máme další kámošky mezi českolipskými a tím je náš region zase o něco jednotnější. Třeba spolu holky za pár let budou hrát v jednom extraligovém týmu reprezentujícím náš region a teď si to jen zkusily.
Jinak jsme si na turnaji opět připsali 4 poctivé a odmakané prohry se vztyčenými hlavami. Až na webu Českého florbalu jsem zjistil, že holky už letos absolvovaly 23 fyzicky i psychicky super-těžkých utkání. A podle jejich nadšení a bojovnosti by nikdo nepoznal, že na výhru stále čekají. Je to způsobeno mnoha faktory, které ale pro nás zatím nejsou vůbec důležité. Správně nastavené hráčky totiž nebudou ve své kariéře povolovat za žádných okolností. A to je to se jim snažíme uložit do hlaviček. Je hrozně vidět, jak to začíná přinášet ovoce. A většina trenérů soupeřů tuší, že brzy přijde moment, kdy naše holky (hrající bez taktických pokynů) se výhry brzy dočkají. Až skončí období, kdy motoricky horší, ale větší a těžší holky ztratí výhodu, vše se otočí. Na nedávném semináři Mariána Jelínka jsem slyšel jednu věc: "Kdo z vás ví, jak hrál Jaromír Jágr v žáčcích? Nikdo! A on je jeden z nejlepších na světě." Jen někteří ambiciózní tatínci (např. z Mostu) si tohle myslí. Jsem moc rád za rodiče, které si tu vychováváme a kteří nechají trenéry dělat svou práci a děti užívat si bezstarostné období života. Díky moc.
I když se musím přiznat, že i já občas udělím na hřiště pokyn. A pro srovnání uvedu příklad.
Pokyn jednoho z trenérů při bránění úderu z rohu: "Madlo běž k 66, Hanko stoupni si před 12 a hlídej jí. A ty koukáš kam Jano? Před sebou máš hráčku s míčkem."
Můj pokyn ve stejné situaci na druhém konci hřiště: "Holky stoupněte si tak, abychom nedostali gól." Až budoucnost ukáže, kdo z nás se bude smát poslední.
V jedné věci jsme ale na špičce soutěže (asi s Podbořany). Naši gólmani mají odehráno suverénně nejvíc zápasů a předvádějí nejlepší výkony v poli. A to jak koordinačně, tak s míčkem a holí. Proč? Zase jsme ve 4 zápasech vystřídali 7 brankářek! A to včetně nováčků, kteří absolvovali první turnaj. Výhoda soupeřů se specializovanými brankařkami tak brzy také vezme za své.
Ještě chci poděkovat Vaškovi Smítkovi, Michalu Rotovi a Honzovi Šindelářovi za pomoc s pořádáním a organizací turnaje. Díky chlapi. A také všem maminkám za catering na úrovni. Jen těch slaných šneků je vždycky málo. :-(
Lukáš Nesměrák - hrdý trenér elévek FBC Liberec
