Rozhovory
09.03.2020 - Redakce

Hodnocení sezony očima hlavního trenéra Zdeňka Skružného

Na trenérské lavičce zažil zlaté triumfy v české nejvyšší soutěži i historické medaile s reprezentací České republiky. Zároveň má ve svém repertoáru i důležité bitvy o setrvání v play down. Jak hodnotí Zdeněk Skružný sezónu 2019/2020? Jaký je jeho největší trenérský přehmat? Více se dozvíte v rozsáhlém rozhovoru.

O postupu do play off nakonec rozhodly poslední dvě kola. Neporazili jste Hattrick Brno, o týden vyhráli nad Bohemians, jak se to přihodilo?

Těžká odpověď, s Bohemians jsme předvedli možná nejlepší výkon v celé sezoně. V Brně to nefungovalo především dozadu. Udělali jsme hodně chyb při zakládání a přechodu do útoku. Možná nás omezovala nervozita nebo hráči příliš chtěli ten zápas rozhodnout brzy a neměli dost trpělivosti počkat si na ten správný moment

Jak vnímáš souboje proti Michalu Jedličkovi. Kdo florbal sleduje, ví, že trenér Bohemians je pěkný nervák.
My jsme s Bedlou kamarádi, hodně jsme toho zažili v Tatranu i u reprezentace. Michal všechno prožívá naplno a často cítí křivdu i v momentě, kdy to tak není. Co je ale špatné, je, že to přenáší na své hráče, a ti se pak chovají tak, jak já bych u svých svěřenců nikdy nechtěl.

Třetí liberecká pětice sehrála mnoho výborných zápasů. Zasloužili se o 9. místo právě oni?
Jedním z cílů pro letošní sezonu bylo najít hráče do třetí pětky, abychom zátěž i v důležitých momentech mohli rozložit na více hráčů. Také jsme chtěli udržet jádro třetí pětky pohromadě, aby si dokázali vytvořit vzájemné vazby. Věřili jsme, že pokud třetí pětka uhraje svůj minizápas na remízu nebo prohraje maximálně o gól, tak jsme schopni ten zápas jako tým vyhrát.

Odkoučovaných zápasů máš opravdu mnoho. Řekni, jsi stále nervózní při koncovkách zápasu?

Taková ta zdravá nervozita je tam skoro každý zápas, ale v konci našich utkání je nutné se soustředit na hru a koučink. Mám vyhrocené koncovky rád. Je potřeba mít připravené varianty nasazení hráčů, na reakci soupeře, rozestavení v obraně nebo varianty pro power-play. Ale tentokrát jsem byl nervózní celý týden. Nemohl jsem se oklepat z porážky v Brně a strašně jsem chtěl uspět v posledním domácím zápase, abychom celkem slušnou sezonu úplně nepokazili.

"Taková ta zdravá nervozita je tam skoro každý zápas, ale v konci našich utkání je nutné se soustředit na hru a koučink. Mám vyhrocené koncovky rád."

Jaké tedy byly pocity po vítězném utkání nad Bohemians? Bylo to zklamání z nepostupu do play-off nebo zavládla i úleva? Hrát play down by bylo velmi náročné.
Bezprostředně po utkání jsem byl hrozně naštvaný, že jsme si nechali play-off utéct zase jen díky vzájemnému zápasu. Ale pak večer, doma, převládla spokojenost s tím, jak jsme poslední zápas zvládli a že nemusíme hrát, letos zřejmě velmi divoké, play-down. Po loňské sezoně skončili tři hráči, kteří zařídili polovinu gólů celého týmu (Salát, Marek, Veselý) a s tímhle závazkem se musel poprat zcela nový a ještě mladší tým.

Sedmá domácí výhra v řadě. To je pěkná série, která tu ještě nebyla. Fanoušky FBC Liberec, to letos muselo bavit, že?
Doufám, že domácí zápasy bavily, především v té druhé polovině. Tohle bych chtěl, abychom si dali jako závazek do další sezony. Nemusíme všechno doma vyhrát, ale diváci musí vidět, že do každého střídání, do každého souboje dáváme všechno. A věřím, že se to zase zpětně vrátí hráčům v podobě dobrého pocitu ze zápasu a podpory fanoušků.

Nicméně výsledky po celou dobu sezóny jako na houpačce, o čem to vypovídá?
Jsme pořád mladý a nezkušený tým. Nezkušený v tom, že jsme spolu neodehráli dostatečný počet důležitých momentů. Potřebujeme se tyhle momenty naučit zvládat, být trpěliví, protože vyrovnané zápasy se rozhodují většinou v závěru utkání. S realizačním týmem chceme na těchto momentech pracovat v přípravě. Vymýšlet způsoby, jak dostat hráče pod tlak i v tréninku, vykolejit je z pohody a dostat mimo komfortní zónu. 

"S realizačním týmem chceme na těchto momentech pracovat v přípravě. Vymýšlet způsoby, jak dostat hráče pod tlak i v tréninku, vykolejit je z pohody a dostat mimo komfortní zónu."

Najdeš nějaký moment v sezoně, na který nezapomeneš? Něco, čím byla tahle sezona výjimečná? Může se zdát, že prostě sezona 2019/2020 bez velkého úspěchu...
Asi mě jeden moment nenapadá…ale několik zážitků mám. Výkon Honzy Krále, který z pozice trojky podpořil tým v zápase proti Black Angels, obrat v posledních šesti minutách doma s SKV, negativně vidím sedmý gól od Hattricku, kde jsem začal cítit, že nám utíká vítězství a samozřejmě zážitek byl výkon v posledním zápase sezony.

Bodovali jste pouze v jednom utkání, které bylo odehrané v týdnu. Čím to? Jsou tyto zápasy vůbec pro pracující hráče atraktivní?
Skoro všichni trenéři i kapitáni týmů Superligy chtějí hrát raději dva zápasy za sebou o víkendu než 6-8 utkání v týdnu za sezónu. Ale vedení soutěží to nechce slyšet. Možná s výjimkou derby utkání (v Praze nebo Ostravě) a televizních utkání tohle má smysl, ale ostatní je podle mého špatně. Hráči si berou dovolenou, nejsou stoprocentně na zápasy připraveni. Ale vzhledem k postojům lidí, kteří soutěž řídí, si nemyslím, že se něco změní….

Když jsme u té atraktivity, kam by měl florbal směřovat? Co by nejvyšší lize pomohlo?
Těžká otázka…celkově zaostáváme za florbalem v top zemích. Každý to mohl vidět, a nejen letos, na Champions Cupu. Jako celek se soustředíme na věci, jako jsou internetové přenosy, barevné programy, přestávkové programy, výjezdová utkání…. Můj názor je, že pokud se nezlepší sportovní úroveň většiny zápasů, tak diváky nepřitáhneme. Měli bychom hrát atraktivnější florbal, se spoustou šancí, agresivní a silový s osobními souboji. Tohle bych rád, aby bylo k vidění v Liberci. Budeme na tom makat!

A co pomůže Liberci v příštím roce? Máš v hlavě nové myšlenky nebo si chceš od florbalu trochu odpočinout?
Těším se na přípravu a na další sezonu. Už jsme měli poradu realizačního týmu a začínáme vše plánovat, do konce března bude jasno. Chceme udržet současné hráče a tým posílit o jednoho až dva zkušenější borce, třeba typu Tomáše Dleska. A současně víme, že v juniorech budeme mít 5 – 6 hráčů, kteří budou moci do týmu naskočit. Budeme pracovat na větší psychické odolnosti, větší soudržnosti a podpoře. A věřím, že s Mírou Nečasem vymyslíme ještě nějaké perličky navíc.

"Můj názor je, že pokud se nezlepší sportovní úroveň většiny zápasů, tak diváky nepřitáhneme. Měli bychom hrát atraktivnější florbal, se spoustou šancí, agresivní a silový s osobními souboji."

Co se ti vybaví, když řeknu, že teď na liberecký tým čeká opět šestiměsíční pauza?
Že to je něco, co jiný sport asi nezná…. Pět a půl měsíce hrajeme, každou volnou chvíli jsme na nějakém zápase a pak se šest a půl měsíce připravujeme. A zase není ochota nebo snaha s tím něco dělat… Letos bych chtěl udělat přípravu zase trochu jinak, připravujeme samozřejmě tradiční soustředění v Tanvaldu a také určitě zopakujeme loňský úspěšný zájezd do Švédska.

Jak se po téměř třech desítkách let vyvíjí trenér Zdeněk Skružný. Jak nyní přemýšlíš o svém trenérském rozvoji?
Snažím se dělat věci každý rok nějak jinak, rozšiřovat svoje znalosti o sportu, tréninku i vedení lidí. Myslím, že jsem v minulých letech udělal velkou změnu v práci s hráči a ještě to určitě jde posouvat. Chodím na semináře, mám spoustu přátel v jiných sportech, čtu knížky, sleduju novinky, inspirují mne moji mladší kolegové. A teď jsem strašně rád za spolupráci s Mírou Nečasem, který mi ukazuje, co všechno se dá dělat jinak, jak připravovat porady, na co se ptát hráčů a jak reagovat na nečekané situace. Doufám, že u nás vydrží i další sezonu.

Poslední otázka. Dokážeš říct největší trenérský přehmat? Případně jestli ses z toho dokázal poučit?
Každý děláme chyby, trenéři také. Za ty roky jich bylo nepočítaně a po každém zápase nebo nějaké takové situaci přemýšlím, jestli se to nedalo řešit jinak, nějakému nedorozumění předejít a samozřejmě ideální by bylo, kdybych takovou chybu už neopakoval. Letos jsme v průběhu podzimu chtěli do sestavy zařadit hráče, kteří zatím nedostali moc prostoru, naskočili do přípravy s týmem později (ale ne jejich vinou) ale poctivě trénovali a čekali na svou příležitost. Skoro vždycky takovéto věci probírám se staršími hráči a společně pak hledáme řešení. Tentokrát jsem ale ze všech rozhovorů a podle toho, jak zatím tým fungoval, myslel, že to dělat nemusím a že to hráči pochopí. Bohužel jsme ale narazili a byla z toho celkem dlouhá diskuse, v zápase jsem měl pocit, že hráči nové spoluhráče v pětkách příliš nepřijali a myslím, že i tohle se promítlo do podzimní výsledkové a herní krize.

"Chodím na semináře, mám spoustu přátel v jiných sportech, čtu knížky, sleduju novinky, inspirují mne moji mladší kolegové. A teď jsem strašně rád za spolupráci s Mírou Nečasem."