”Málokdy si odpustíme herní výpadek na několik minut,” říká kapitán Matěj Klucho
Matěji, dle mého názoru prožívá liberecký elitní tým zápasově velmi turbulentní a náročné období, jak to sám vnímáš?
"Myslím, že tím obdobím si prochází většina týmů Superligy. Vzhledem k nahuštěnému programu zápasů se asi není čemu divit. Já osobně to vnímám velmi podobně, jako většina kabiny. K takové četnosti zápasů během tak krátké doby máme jako amatérští sportovci své výhrady, na druhou stranu asi převládá pocit, že raději budeme naříkat, že je zápasů tolik, než kdyby se nehrálo a netrénovalo vůbec.”
Zažil jsi někdy ztrátu zápasu jak v sobotním duelu s Hattrickem Brno?
"Je to vousaté, ale pamatuji si otočky s FBC Ostrava, tehdy možná ještě Pepino. Kdy jsme si navzájem dokázali vzít zápasy, kde jeden z tým vedl po dvou třetinách i o pět nebo šest gólů. Zároveň mám pořád v paměti domácí zápas play-down s Otrokovicemi, který jsme vedli po 40 minutách 8:1 a zvítězili nakonec 8:7. Takže pár takových otoček jsem zažil z obou stran. Samozřejmě tato poslední zkušenost je vzhledem k vyrovnané tabulce velmi hořká.”
Dokážeš vůbec popsat, proč tento výpadek nastal?
"Těch faktorů se podle mě sešlo víc. Já si stojím za názorem, že jsme měli tolik brankových příležitostí, že jsme měli utkání pohodlně dotáhnout do vítězství 7:4, 8:5 nebo podobného stavu. Ani třetí třetinu bych nenazýval vyloženě výpadkem. Hattrick náš lidově řečeno neválcoval, ale padly tam soupeři střely, které tam 40 minut nepadly. Nám naopak střelný prach vyschnul. Bohužel, třešinkou na dortu byly nepovedené přesilovky. Takže těch faktorů bylo určitě více.”
Co se dělo v kabině po zápase?
"Hodně dlouhé ticho. Většinou, než přijdou trenéři do kabiny začínáme spolu mluvit sami. Tentokrát nikdo nechtěl nic říct a podle mě to bylo správně. Každý si mohl utřídit svoje myšlenky. Ve finále i řeč trenérů a hráčů utkání byly strohé. Vše směřovalo jednoznačně k tomu, aby se každý zamyslel nad svým výkonem, nad svou poctivostí, nad tím, jak on mohl přispět k lepšímu výsledku. Troufnu si říct, že sebereflexi máme jako tým velmi dobrou, proto ani nebylo potřeba se navzájem nějak “fénovat”. Vzhledem k výsledku nedělního zápasu si myslím, že jsme si jako tým nastavili to zrcadlo správně.
FBC Liberec v posledních zápasech koncovky jasně nezvládlo. Nedokázalo bodovat s Black Angels, FBŠ Bohemians, Spartou Praha ani s Hattrickem Brno, i přes to, že v třetí třetině tým vedl. Kde hledáš problém?
"Kéž bychom znali odpověď (úsměv). Jedním z faktorů možná bude výrazné omlazení týmu oproti minulým ročníkům. Mladí kluci se učí novým rolím, případně hráči, kteří dříve nedostávali tolik prostoru nyní hrají klíčové okamžiky utkání. A ty se nedají jinak naučit, než že si je prožijí. Rozhodně ale nechci svalovat vinu na mládí. Naopak, za ten svěží vítr a chuť do hry od mladých pušek jsem moc rád. Jedním z obecných problémů, který nás trápí je fakt, že si málokdy odpustíme herní výpadek na několik minut. Ti nejlepší nám během tohoto hluchého místa jsou schopni dát klidně i tři góly. A zápasy jsou tak mnohem komplikovanější.”
Připouštěl sis, že by to samé se mohlo stát s Chodovem?
"Někde vzadu v hlavě to asi bylo, ale vždy chci být v zápasech optimistou. Z týmu jsem cítil jinou energii než v sobotu. Možná to bude i propojené se silou soupeře. Zatímco s Hattrickem sami víme, že tři body jsou povinnost, pokud myslíme na play-off, dostáváme se lehce pod tlak. Na Chodově jsme se tak podle mě necítili. Pod tlakem tam byli spíše domácí, což se nakonec ukázalo i na výsledku. Takže myšlenky možná ano, ale věřil jsem, že na Chodově urveme vítězství, když se zápas lámal.”
Nakonec to byl velmi úspěšný a cenný skalp. Vyšlo v zápase úplně všechno?
"Řekl bych, že zafungovalo opravdu mnoho věcí. Všichni hráči v poli zahráli na hraně svého standardu. Někteří pravděpodobně i lehce nad ní. Vynikající Ivánek v brance, skvělý Páťa Rozkovec nebo Kořen (pozn. Lukáš Kořínek), kteří doskočili před zápasem nebo v průběhu zápasu. Od trenérů jsme dostali před zápasem tři jasné cíle a troufnu si říct, že dva z nich jsme splnili na jedničku. Třetím cílem, který ještě můžeme posouvat, byla ofenziva, tlak do branky a efektivita zakončení.”
V zápase jsi měl společně se svoji lajnou ubránit elitní formaci soupeře (Ondrušek - Mikeš - Vávra). Povedlo se?
"Statisticky ano, ale zcela upřímně, lajna kolem Mikyho (pozn. Ondřej Mikeš) měla herně jasně navrch. Chvílemi nás i docela nepěkně točili (úsměv). Stále se nám ale dařilo držet je daleko od branky, víceméně po mantinelech a nenechali jsme je hrát krosové přihrávky či vzduchy do brankoviště. Střely z výběhů se nám dařilo velmi dobře blokovat. Nakonec jsme i z brejků sami dokázali udeřit, takže náš plán do zápasu byl naplněn do puntíku.”
Myslíš si, že je liberecký tým pro Chodov malou noční můrou? Získaná vítězství se v posledních letech často kupí.
"Pomalu to tak asi může být. Těmi výsledky z posledních sezon jsme se možná Pražanům trošku pod kůži dostali. Utkání jsou většinou ve vysokém tempu, což nám sedí více. Domácí zápas jsme sice prohráli 2:5, ale měli jsme z něj dobrý pocit. Proto jsme do Prahy jeli s myšlenkami na body.”
Pojďme malinko od florbalu. V úterý 12.1. začala nová sezona NHL. Je to v kabině velké téma?
"Mezi těmi, co NHL skutečně hltají to samozřejmě velké téma je. Kluci fandí různým týmům, takže je samozřejmě perfektní popichovačka před vzájemnými zápasy našich oblíbených týmů. Škoda, že vzhledem k novému rozložení divizí některé rivality na chvíli uhasnou. Zůstane snad jen ta moje s Blážou a jeho Arizonou Coyotes (úsměv).”
Jako skalní fanoušek Colorado Avalanche ses velmi těšil, že?
"Rozhodně. Po těch letech na chvostu pelotonu, draftech a přestavbě mužstva je nyní Colorado na svém vrcholu. Atak na Stanley Cup letos není jen frází, ale reálným stavem hokeje v Coloradu. Budu samozřejmě svému týmu přát, aby se tento útok vydařil!”
