Klub
28.03.2019 - Redakce

Trenérská stáž ve Švýcarsku

Čtveřice trenérů FBC Liberec o posledním březnovém víkendu má možnost nahlédnout pod pokličku švýcarského elitního florbalu. Jak tato cesta vypadá? O jaké nové zážitky přivezou do Liberce se můžete dozvědět v našem článku.

Než se pustím do psaní samotného blogu, začnu pár řádky na úvod. Liberecký florbal jde strmě vzhůru a je za tím skvělá práce všech, kdo mají s klubem co dočinění. Počínaje realizačním týmem, který neustále hledá možnosti, co a kde zlepšit, přes trenéry, kteří se neustále školí a zdokonalují, samotné hráče a samozřejmě rodiče, bez jejichž vůle a sebeobětování by to nešlo. Výsledkem toho všeho nejsou jen skvělé výsledky týmů všech kategorii či reprezentačních nominace mnoha libereckých hráčů, ale především mraky zaujatých dětí, žáků, dorostenců, juniorů a děvčat, na kterých je vidět zápal a vůle posouvat vpřed klubové i své osobní cíle.
Zahraniční mise jsou další krok k tomu, abychom se posunuli o kousíček dál, můžeme zde porovnat fungování špičkového klubu a rozšířit své znalosti a způsoby uvažovaní o level výše.

Naším domovem pro následující tři dny bude elitní Švýcarský klub SV Wiler Ersigen. Na programu jsou semifinálové zápasy nejvyšší švýcarské ligy proti Floorball Köniz a také zápasy dorostenců a juniorů. Za to vše vděčíme mnohonásobnému českému reprezentantovi a trenérovi Radku Sikorovi, který působí již mnoho let ve Wileru jako asistent.

Den 1 – Cesta

Liberec-Plzeň-Stuttgart-Curych-Rýnské vodopády-Wintrerthur-Lucern-Thunské jezero-Batterkinden

Naše mise začíná v pátek 29.3.2019 ve 4:00 ráno. Jelikož naším cílem není jen sportovní poznání, ale i kulturní rozhled, prodloužil Saly (spoluorganizátor naší cesty) trasu asi o 200km. Naše natěšení k hltání sportovních informací jsme tedy museli posunout o několik hodin, abychom mohli všem našim svěřencům podat komplexní informace o zemi, kde je florbal skoro doma. Nejprve jsme museli překročit hranice Švýcarska. Ačkoli jsme všichni věděli asi týden dopředu, že se musí na hranici ukazovat OP, zjistil Mates cca 8 metrů před zraky přísného celníka, že jej má uschován v zavazadlovém prostoru, kde jsme, samozřejmě tajně, převáželi Plzeňský kontrabant. Naštěstí za námi byl vděčnější polský objekt, kterého kompletní prohlídka zavazadlového prostoru neminula. Takže jsme jen 3x naprázdno polkli a byli jsme za čarou.

Naše první zastávka byla u Rýnských vodopádů, kde by člověk vydržel sedět i několik hodin a zírat na obrovskou masu vody protékajíc nádhernou přírodní scenérií. Každopádně dlouhá cesta některé z nás donutila ke sportovnímu výkonu. Strmý tobogán s převýšením asi 30m si nenechal ujít Radek, Saly a ani Mates, u kterého jsem na startu znejistěl, ale než jsem si v hlavě stačil vypočítat výšku, sklon, gravitační zrychlení a zadržet ho, rozhýbal se mohutný tubus a Mates vypadl dole omlácený, ale šťastný.

Další rozšíření našeho kulturního přehledu byla zastávka v Luzernu. Toto krásné historické městečko s nádherným průzračným jezerem na úpatí Alp bych přirovnal k Českému Krumlovu a to i množstvím japonských turistů, pro které jsou zde již umístěny i nápisy v rodné japonštině. Protáhli jsme kosti, snědli pizzu a vyrazili dál. To však ještě Salymu nestačilo a posilněn kulturním zážitkem protáhl naši cestu k cíli průjezdem přes horský průsmyk. Zde jsme se zastavili u překrásného Thunského jezera a ačkoliv jsme na začátku trochu remcali, nakonec jsme byli šťastní. Tato zastávka, v místě kde se zastavil čas a které připomíná scenérii spíše z Pána prstenů, byla nejhezčím zážitkem na naší cestě.

Po dojezdu Batterkindenu následovala večerní florbalová debata. Usnout nám po 20hodinách cesty nedělalo žádný problém. Dnes je sobota a máme zápas. Čeká nás velký den.

Semifinále švýcarské ligy SV Wiler Ersigen vs. Floorball Köniz

Zatím se mějte

TF

Den 2 – Florbal, Florbal, Florbal

Do druhého Švýcarského dne jsme vstali natěšeni. Čekal nás kolotoč zápasů počínaje semifinále playoff U16, finále U21 a samozřejmě druhý semifinálový zápas nejvyšší mužské soutěže a možná druhé nejkvalitnější ligy světa švýcarské NLA.

Ještě před odjezdem na halu, nám Siky (Radek Sikora) dal nahlédnout do kompletního playbooku, tedy přípravy na večerní zápas mužů a osobně ho odprezentoval bod po bodu. Z množství dat a videí zaměřených na taktiku v jednotlivých fázích zápasu bylo vidět, jak dokonale se Wiler –Ersigen připravuje na semifinále. Vše bylo precizně vypracováno a napasováno přesně na tento konkrétní zápas proti Floorball Köniz. Po více než hodinové prezentaci, která obsahovala snad i to, v kolik půjde nejlepší hráč Könizu Patrik Dóža večer spát a co bude mít k snídani, jsme konečně vyrazili na halu do nedalekého Kirchbergu.

Cesta na domácí stánek Wileru netrvala ani 15minut. Po průjezdu menší obchodní zónou se nám před očima zjevila krásná halička s kapacitou cca 800 lidí. Sporthalle Grosmahtt je zapuštěná do země a nad povrchem je vidět pouze cca 1/5 její skutečné velikosti. Hala krásně zapadá do okolního prostředí, které je samozřejmě ve sportovním duchu. Přilehlé travnaté hřiště, freestylový park, škola...zkrátka vše co je od českých hranic na sever, západ i jih automatické a nad čím se nikdo ani na vteřinu nepozastaví. Rozdíl v chápání výchovy dětí v čím dál více evropských zemích krom Česka začíná už být propastný. Rozdíl je jen ve dvou slovech. Zatímco zde (a vlastně všude jinde) si už ani nekladou otázku PROČ ?, tak u nás si stále místo otázky rovnou jen odpovídáme A PROČ JAKO!....no nic, pojďme dál.

SV Wiler Ersigen U16 – Zug United U16

Semifinále nejvyšší dorostenecké soutěže

Samotný zápas nebyl kvalitativně odlišný od podobných zápasů české dorostenecké ligy. Kdo by čekal finesami a parádičkami nabitý zápas, byl by zklamán. Dokonce si myslím že naši liberečtí dorostenci jsou technicky vyspělejší. Rozdíl je v pohybu, všichni hráči mají v podstatě zakázáno se na hřišti zastavit a přihrávky jsou rozdávány z druhého doteku. Náš zvyk, že si neustále hráči kroutí a přihýbají čepele, by zde nepochodil. Hra skoro vypadala tak, že by každému stačila čepel rovná jak prkénko. Zkrátka dostanu přihrávku sklepnu si ji a druhým dotykem ji opět jednoduše posílám dál. Není důležité kam ji posílám, ale co dělám potom. Na to se tady zaměřují snad nejvíce.

Další výraznou odlišností od zápasů u nás je minimu faulů hokejkou. V tomto aspektu jsme o dost velký kus pozadu. Pokud bychom udělali statistiku a porovnali ji se zápasy českých juniorů, byl by výsledek zhruba 10-80. Deset faulů ve švýcarské lize proti osmdesáti v české. To, že to nebyla náhoda, nám ukázaly i mezizápasové přestávky, kde se na plochu vyrojí děti všech kategorií a hrají a pinkají si mezi sebou. Zatímco u nás tato fáze mezi zápasy vypadá jako klání samurajů, zde se neseká ani při free hraní “jen tak“.

Výraznou měrou k plynulosti hry přispívají i rozhodčí. Neslyšíme neustálé pískání před-faulů a skoro-faulů, prostě se hraje. Diváky to baví, hráče to baví, všechny to baví. Ale to je samostatné téma. O kvalitě rozhodčích dneska psát nebudu. Napíšu to, až mi někdy zase bouchnou saze.

Poslední rozdílnou věcí, které jsme si ihned všimli, je podpora hráčů z lavičky. Na každý zápas je zde nominováno přesně 20 hráčů. Ti, co nehrají a sedí v mikinách na střídačce, nelení. Neustále tleskají, povzbuzují a snad i někdy zpívají, je to prostě pěkná podívaná.

Tomuto všemu, aby zápas vypadal jak zápas s dobrou atmosférou a tempem, napomáhá i rozdílný hrací čas.. Ve Švýcarsku hrají všichni jeden zápas 3x20 a to na standartní velikosti hřiště!. Žádné zmenšování o 1-2 mantinely.

SV Wiler Ersigen U21 – UHC Rychenberg U21

Finále soutěže U21

Po tomto zápase následovalo finále nejvyšší soutěže U21. Divíte se proč U21? Švýcarská liga je nabitá hvězdnými jmény, jde v podstatě o již poloprofesionální soutěž. Prosadit se do A-týmu mužů je pro juniory velice těžké, a proto je zde ještě jedna mezi-úroveň. Opět vítězí logika, tím ale nechci říci, že je to praktikovatelné pro všechny florbalové země. Po tomto zápase, který odpovídal vrcholným zápasů juniorů u nás, jsme se přesunuli do Bernu na vrchol dnešního dne.

SV Wiler Ersigen – Floorball Köniz

Semifinále nejvyšší soutěže mužů

Absolutní lahůdka, top zápas v nádherné aréně. Když nás před halou začal personál se světelnými tyčemi navigovat k parkingu, začali jsme tušit, že to bude pecka. A byla. Arénu, ve které jsme na pět minut zůstali stát mezi dveřmi s otevřenou pusou, si prohlédněte ve fotogalerii, kterou umístíme na flickr.

Když jsme se lehce rozkoukali, seběhli jsme se Salym až na hrací plochu, aby na nás doslova dýchla atmosféra v již rozbouřené hale, kde bubeníci obou týmů již svůj zápas zahájili. Zanedlouho pohasla světla a hráči v atmosféře podobné nástupu hokejové extraligy vběhli na hrací plochu.

Sestavy obou týmů nepotřebují komentář.

Wiler - Väänänen, Bischofberger, Hofbauer, Bürki, Känzig, Šešulka, Dudovič

Köniz - Doža, Junkkarinen, Zaugg a další

Samotný zápas splnil všechna naše očekávání a možná je i předčil. Wiler vítězí 10:5 a několik gólů bylo z říše snů. Celý zápas jsme sledovali přesné plnění úkolů z playbooku, do kterého jsme měli možnost ráno nahlédnout, a ve hře hledali malé chybičky, o kterých jsme plánovali večer Sikimu poreferovat, jelikož jsme z 25. řady měli na zápas výborný nadhled. Ten ale samozřejmě o všem dobře věděl, a tak jsme večer zakončili zhruba tříhodinovou takticko-metodickou debatou u trenérské tabulky.

Jdeme spát a těšíme se na zítřejší odvetu. 

DEN 3 - odveta

Do nedělního rána vstáváme plni očekávání. Oči máme trochu zalepené, jelikož se nám jednak posunul čas a jednak jsme se Sikim lehce protáhli pozápasový meeting. V playoff se nesmí nic podcenit a dokud není hotovo, tak zkrátka není hotovo. Proto se Siki z klubové večeře nevrátil s rukama nad hlavou po podařeném zápase a vedení v serii 2:0, ale s lehkou obavou, co bude zítra, co na ně Köniz vymyslí, budou hrát stejně? 

Co myslíte kluci, ptal se a vstřebával všechny naše názory. Po snídani šla na plac opět trenérská tabulka, znovu a znovu jsme všichni řešili situace, opět nám “Pan“ trenér ukazoval jaké situace zahrají, když se bude hrát tady a tady. Připravených a nacvičených situací, které má Wiler v zásobě je nespočet a hráči je umí nazpaměť. Signály, Power, Safety...příprava lajny na zisk míčku a okamžitě lajna v 6...přesný čas, za který dáme gól...není nic na co nejsou připraveni. Na trenérké tabulce a v Playbooku, který je vždy dokonale připraven na konkrétní zápas, to však všechno vypadá lehce a zní logicky. 

Zatím všechny zápasy hrál Wiler s převahou a nebyl důvod uvažovat o tom, že v následujících hodinách si naživo zopakujeme všechny taktické verze a to takřka z palubovky. Ale nejprve se musíme dobře najíst. Ale co uděláme k jídlu? je zde trocha slaniny, trocha hovězího, pár pěkných párečků, vejce a špagety a 5 hladových krků. Volím tedy švédskou verzi nedělního stravování, tak jak jej známe z Gothie. V neděli se ve švédsku podává pokrm zvaný “vše co vám kuchyň může nabídnout“. Navenek jsem však název sjednotil pod “Špagety Carbonara“ a úspěch byl zaručen. Ještě v pondělí jsem dostal pochvalnou sms z Wileru, že i druhé pondělní kolo bylo super. 

Máme 3hodinky do zápasu a tak Saly, plánovač kulturních akcí, ordinuje výlet do poblíž ležící meky turismu Solothurnun. Na břehu řeky Aare posedává spoustu mladých lidí baví se, poslouchají hudbu, tančí, a proto průchod touto hustě zaplněnou pasáží města nám naznačuje, že na těchto metrech město pravděpodobně zlegalizovalo konopí. (smích) Nám stačilo jen projít krátkým úsekem a na několik minut cítíme pocit opojení a blaženosti.

Raději tedy zalezeme do nádherného mramorového kostela, kde zasedáme do lavice a v duchu přemítáme, za co vše bychom se zde měli pomodlit. Odvetný zápas se ale blíží a tak už zase spěcháme k autu a nabíráme směr Kirchberg, kde je domácí stánek Wileru. Již hodinu a půl před zápasem je před halou mraky lidí, je znát že tady je florball opravdu hodně oblíbený. Tak do sebe nasoukáme oblíbený waisewurst a jdeme si pro připravené lupeny. 

Naštěstí jsme VIP a nemusíme je platit, vstupné na zápas je 20-30 franků, tedy něco kolem 500,-Kč. Naše místa jsou tentokrát v 1 řadě asi 1m od hrací plochy. Zatímco včera jsme seděli vysoko nad hrací plochou, dneska jsme přímo v akci. Zápas začal a na klucích vidím, že podvědomě svírají hokejku v ruce, jsme opravdu přímo na hřišti. Saly snad podvědomě i střídá a neustále nervózně poposedává. Zápas má opět grády, nechybí ani popošťuchování, skoro dojde i na rvačku. Wiler vede 3:1, ale Köniz srovnává hru a 6 minut před koncem jde do vedení 4:3. Na lavičce Wileru to začíná žít a my si promítáme vše, co nám večer před tím Siki předváděl. Asistenti berou tabulky, každý má svůj úkol, všichni ví, co mají dělat. A my to víme taky a žijeme s lavičkou. Siki má vše pod palcem, nechce time-out, aby soupeř neměl čas na organizaci. Teď přijde lajna speciálně postavená na zisk míčku, signály power pro maximální tlak, pak odvolání gólmana a speciální lajna v 6, která má přesně za 90 sekund dát gól. Vše šlape na sekundy. Wiler získá míček a jde do 6. Köniz už šlape vodu a já si říkám, tak jestli tohle klapne, tak půjdu před Sikiho a pokloním se. 

Bohužel tento zápas řídí lehce úzkostliví rozhodčí a zákroky, které včera bez okamrknutí procházeli, tak dnes posuzují jako faul a berou tím Wileru rozhodující vteřiny pro vyrovnání. Přes to je zde ještě 10 sekund. 2 nahrávky a střela pod víko, ale i Köniz se dobře připravil a o sehraném signálu věděl a proto tam, kde měl viset gól už asi 2 sekundy klečel obránce a nádherným blokem zajišťuje Könizu snížení série na 1:2. 

Celé 3 dny jsme žili v nádherném světě florbalu a zažili a mohu říct i naučili se to, že je strašně důležité mít zápas do poslední sekundy připraven, hráči asistenti, trenéři. Vše se ví dopředu, nic není náhoda. Tady je florbal opravdu na top úrovni. Neskutečné tempo hry baví lidi a profesionální přístup ke všemu, co se okolo tohoto sportu tady děje je samozřejmostí. 

Byly to nádherné, poučné 3 dny, snad nejhezčí, co jsem mohl za svého působení v Liberci zažít. A všechny nás, co jsme byly součástí to stoprocentně posunuje o veliký skok dopředu. Vše co jsme viděli a naučili se budeme hned předávat dál, aby to proč jsme tady byli, pokračovalo a proto jsme tady byli! 

Obrovský díky Radku Sikorovi a týmu SV Wiler-Ersigen, bylo to neskutečné!