„Florbal je ve Švédsku jeden z nejpopulárnějších sportů a bylo to znát od prvního dne. Lidé Vás zastavují na ulicích a ptají se, odkud jste, jak se Vám daří v turnaji, kde spíte, kolik máte na turnaji týmů a kolik dětí trénujete. A to nemluvím o sportovcích, mluvím o babičkách, maminkách s dětmi. Všichni vědí, že se ve městě hraje Gothia Innebandy Cup, největší mládežnický turnaj ve florbale na světě a všichni si to užívají. Gothia není jen největší, ale jsem přesvědčený, že i nejkvalitnější turnaj, tedy minimálně z mého pohledu na kategorie B11, 12 a 14. Celým turnajem se nese sportovní atmosféra a vše je na profesionální úrovni. Výsledkový servis, zprávy o jiných týmech, perličky…všichni, včetně dětí, takřka v kuse sledovaly a sdílely výsledky jiných českých týmů, vývoj zápasů ve své skupině, sledovaly, jak hrál soupeř, na kterého narazí v play off. Prostě obrovská věc. Vše funguje bez jediné chybičky.
Florbalem Švédsko žije a nabídlo všem takřka profesionální zázemí, nádherné haly zaplněné fandícími fanoušky, že si nebylo kam sednout, a kompletní špičkový servis. Zažili jsme skvělý týden s atmosférou rovnající se v uvozovkách atmosféře MS nebo olympiády.“
Co bys řekl o klucích?
„Pokud mám mluvit za mladší žáky, sešla se opět skvělá parta, která držela při sobě. Tahle skupinka borců má sportovní život před sebou. A vůbec celý autobus jedoucí z Liberce byla jedna velká parta. Baví se ti největší s nejmenšími, jezdí si fandit navzájem, podporují se, prostě super. I přes to, že musí být hodně unavení, nezažili jsme jediný problém s chováním vůči sobě.
Každý na sobě chce pracovat, zlepšovat se. V sobotu jsme se do postele dostali po zápase ve 23:30 a ráno vstávali v 5:20, abychom stihli zápas semifinále. Nikdo ani nepípl, dělají to, protože to mají rádi.
Díky tomu je Liberec tak úspěšný. Mladší mají vzory ve starších od B11 až po B14, umí si vážit starších kluků a ocenit jejich hru a hned na dalším tréninku zkouší podobné fígle, které okoukali na zápase, kde byli fandit Liberci na místo svého osobního volna.
Moc si jich za to vážím a je pak radost s nimi pracovat!“
Co by si měli z turnaje odnést, zapamatovat?
„Určitě je to pojetí hry v podání švédských týmů. Všechno v rychlosti, přímočaře, na dvě přihrávky jsou u naší branky. Beci nemají žádný čas na rozehrávku jako u nás v našich soutěžích. Jak se někdo zastaví za brankou s míčkem, je to už problém. Do sekundy jsou tam z obou stran útočníci, kteří mají v hlavě jedno…ne to že možná je bek šikovný a situaci zvládne a pak většinou dojde k přečíslení, nic takového. Oni chtějí MÍČEK a to hned! Tohle je švédský mládežnický florbal. Naši kluci jsou individuálně výborní, ale jakmile se dostanou pod takovýto tlak, mají potíže právě proto, že u nás je takovýchto zápasů málo a k těmto situacím moc nedochází.
Všechny liberecké týmy, které hrály play off, prohrály na celém turnaji jen jeden jediný zápas! A právě ten ať si zapamatují. Ať si ho třeba pustí znovu v aplikaci Gothia a zkusí si znovu přehrát klíčové momenty. Až se naučí zvládat tyto zápasy, ve kterých prohrály, budou u nás patřit ke špičce.
No a co se týče našich benjamínků, B11. Zapamatujte si, jak to byl skvělý týden, zábava, florbal, fandění, muzika…nájezdy na chodbě ve škole, nakupování hokejek. Vezměte si z toho to nejlepší, co vás na turnaji bavilo bez ohledu na výsledky. Hráli jste nejen proti starším, ale možná i proti klukům, kteří budou za několik let hrát nejlepší soutěž světa, švédskou superligu! Kdo u Vás ve škole to může říct! U mě jste největší BORCI!“
Jde vyjmenovat nějaké jedince, kteří tě překvapili?
„Rád bych, aby byla oceněna práce trenérů, Míry, Vendy, Ondry, Petra, Láďi, Brsinky (úsměv), samozřejmě organizátora Honzy Jaroše (snad jsem na nikoho nezapomněl) Tyhle superlidi si vzali volno v práci, aby mohli jet se svým týmem na turnaj. Chodili poslední spát a první vstávali. Nesli odpovědnost za celý tým, řešili zdravotní potíže a plánovali dojezdy na haly. Zaslouží opravdu uznání!! Výbornou práci odvedl i Petr Čermák, který neustále všechny povzbuzoval, chválil, motivoval a fandil i když byl mnohdy na zaplněné tribuně sám. A taky Jirka Smutný, neúnavný fotograf, jehož nádherné fotky brzy uvidíte na webu FBC Liberec.
Pokud bych ale měl říci jedno jméno, tak je to Ondra Cejnar senior. Vzal si obrovské sousto a vyrazil s bandou dětí, z nichž někteří ještě ani nechodí do školy, na obrovský turnaj. Na turnaj, kde on sám nikdy nebyl a neznal to tam. Hlídal je, počítal je, plánoval, posílal je spát a budil je. Neuvěřitelný nápor. Všechno zvládl a tihle prcci díky němu zažili nádherný turnaj, na který budou dlouho vzpomínat. Takže Ondro za mě KLOBOUČEK.
V poslední větě bych rád poděkoval rodičům, kteří vytáhli nemalé peníze, aby mohli kluci a holky jet, učit se a zlepšovat se. Díky za to, že vedete děti ke sportu.“