Rozhovory
08.06.2020 - Redakce

”Jsem zvyklý dělat věci poctivě, abych měl dobrou formu ve svém věku,” hlásí Ivan Ponomarev.

Liberecké brankoviště bude od sezony 2020/21 opět hájit navrátilec s ruskými kořeny, Ivan Ponomarev. Tento zkušený brankář, který stabilně nastupuje za reprezentaci Ruské federace, již pod Ještědem působil mezi lety 2007 a 2010. O jeho minulém působení na severu Čech, sportovní kariéře i zajímavostech z florbalu v nerozlehlejší zemi světa v našem rozhovoru.

Ivane připomeň nám. Jak jsi se dostal z Ruska do České republiky? Sehrál v tom roli obránce Dmitryi Uglanov, bývalý hráč Liberec?

Ahoj všem, Dima Uglanov na tom měl velký podíl. Dobře se známe od roku 2005, když jsem hrál kvalifikaci na pohár mistrů za Nizhny Novgorov, odkud pochází Dima. Je to kousek od Moskvy odkud jsem já, cca 420 km. Pak v roce 2007 jsem si vydělal peníze na svoji první dovolenou a napsal Dimovi, který již hrál za Liberec, zda bych za ním mohl přijet na týden.
Na což Dima řekl, že není problém, ale že si mám vzít golmanské hadry, že prý se budu hodit na tréninku. Po třech trénincích během týdne mi Viktor Kolář a tehdejší prezident klubu Tomáš Erben nabídli přijet ještě jednou v srpnu 2007 na Czech Open na zkoušku, že by o mě měli zájem. Moc jsem si od toho nesliboval... a teď už jsem 13 let v České republice.

Liberec jsi zaujal i brankářským dresem bez rukávů, vzpomínáš si na to ještě? (smích)
To jsem okoukal od finského gólmana, kterým byl Henri Toivoniemi. Byla to chvíli taková móda. Když teď vidím své fotky v dresu bez rukávů, tak absolutně nechápu, jak mě to mohlo napadnout a ještě navíc vydržet v tom chytat minimálně dvě sezony. Každopádně lokty mi ten skvělý nápad občas připomínají.

V libereckém FBC jsi dlouho nezůstal. Následoval odchod do Mladé Boleslavi. Chtěl jsi se posunout do týmu, který měl vyšší ambice?
Po třech sezónách v Liberci, asi obě strany nebyly úplně spokojeny s výkony a následoval přestup. V tu dobu to byl pro mě krok dopředu, ale zároveň velkou výzvou s nejistým výsledkem. Nedopadlo to úplně podle mých představ, ale byla to skvělá zkušenost, která má velký podíl na mé florbalové kariéře.

"Pak v roce 2007 jsem si vydělal peníze na svoji první dovolenou a napsal Dimovi, který již hrál za Liberec, zda bych za ním mohl přijet na týden."

Poté jsi nastupoval v první lize za Českou Lípu a i dvě sezony hrál za Bohemians. Jaké to byly angažmá?
Česká Lípa by asi nikdy nebyla, kdyby nebyla předtím Mladá Boleslav. V Lípě je florbal sportem číslo jedna a každý domácí zápas vám to dává najevo. Když to hodnotím zpětně, tak v Lípě jsem se opravdu rozchytal, protože jsem měl možnost chytat většinu zápasů a to mě posunulo na novou úroveň. Bohemka je zatím asi největším florbalovým zážitkem. Řeknu to takhle: Michal Jedlička, kádr, playoff, letní příprava, fotbaloví fanoušci během nejdůležitějších zápasů a spousta další alternativní srandy. Austrálie teď pro mě není jen dalším kontinentem.

V posledních letech jsi nastálo zakotvil v České Lípě. Chybělo něco tomu angažmá? Dle mého bylo velice úspěšné.
Tři + tři sezony v České Lípě, takový je aktuální stav. Spousta skvělých zážitků, kamarádů, dobrých známých a bohužel taky zklamání, kvůli nerealizovaným týmovým ambicím. Mohlo by a podle mě mělo být úspěšnější. Rozhodnutí udělat další změnu bylo pro mě velice těžké.

Proč právě teď nastala ta chvíle vrátit se do Liberce?
Jsem zvyklý dělat věci poctivě, abych měl dobrou formu ve svém věku, potřebuji mít 3 tréninky v bráně týdně. S dojížděním do Lípy, rodinou a pracovním vytížením, to nebylo reálné. Zároveň cítím, že ještě mám rezervy se zlepšit, proto tréninky v bráně jsou nejpodstatnější. Navíc už bych rád předával své zkušenosti dál a to je taky jednodušší a efektivnější, když ten florbal budu mít blíž.

Řekni mi, jak jako českolipák jsi vnímal rivalitu s Libercem?
Asi to nebylo tak, že by dva zápasy měly větší význam, než celá sezona, ale není to daleko od pravdy. Je to jako hrát zápas play-off během základní části. Chceš vyhrát nehledě na únavu, tabulku, situaci v týmu atd...

"Navíc už bych rád předával své zkušenosti dál a to je taky jednodušší a efektivnější, když ten florbal budu mít blíž."

Popiš, čím se jako brankář charakterizuješ? Jaké jsou tvoje silné stránky?
Hlavně asi schopnost se měnit na základě aktuálních florbalových požadavků. Bohužel to nefunguje třeba u výšky. (smích) Ale jinak každoroční upgrade techniky a přípravy je nezbytně nutný. To si myslím, že umím.

Stále se objevuješ i v dresu ruské reprezentace. Jak vypadá florbal v Rusku?
Stav je stabilně těžký. Ale v různých regionech se to začíná zlepšovat. Čtyři roky pořádáme s mým prvním trenérem (Maxem Nikolaevym) Russian Floorball Camp pro hráče, golmany, trenéry a rozhodčí. Je to velký projekt, který na sebe váže i trenérské semináře během roku. Pomáhají nám s tím Marek Chlumský, Vojta Bagin, Aake Kettunen, Lukáš Bauer a Andis Blinds. Před rokem jsme podepsali oficiální dohodu o spolupráci s Ruskou Florbalovou Unií (NFFR).

Na kvalifikaci jste se s národním celkem utkali s týmem Pobřeží Slonoviny. To byla velká exotika, že?
Opravdu velká, hlavně vůbec nechápu, jak ti frajeři mohli odehrát 4 zápasy během 4 dnů. Měli 6 hráčů a jednoho brankáře. Historicky první nula pro brankáře ruské reprezentace. Bohužel, další den velké zklamání...

Máš na mysli neúspěšné utkání o postup na MS s Norskem?
Byla to svým způsobem životní šance. Norsko je lepší, ale tam a tehdy jsme je mohli porazit. Nezvládli jsme to v hlavách. Je to velká škoda a také škola. Pokud větší část kádru bude v reprezentaci i za dva roky, vidím postup na MS reálněji.

"Byla to svým způsobem životní šance. Norsko je lepší, ale tam a tehdy jsme je mohli porazit."