Přípravka završila parádní ligovou sezónu
Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední turnaj v sezóně, rozhodovalo o nominaci, mimo včasného přihlášení, i chování na trénincích. Nešli jsme tak cestou např. České Lípy, která vzala na turnaj nejstarší možné hráče (ročník 2010), kteří už budou příští rok hrát v kategorii elévů. Na turnaj nebyly nominovány ani holky, které mají za celou sezónu možnost nastupovat za elévky a zápasů mají dostatek. V týmu FBC Liberec Grey, tak nakonec nastoupilo pouze 10 hráčů, aby si dostatečně zahráli. Vzhledem k tomu, že v neděli nás čekal v Liberci turnájek se Spartou Praha, zahráli si o víkendu opravdu všichni co chtěli a mohli. Tým startující v Železném Brodu pak tvořil pouze jeden hráč ročníku 2010 a zbytek jeho mladší kamarádi. Nejmladším v týmu byl pak malý Vojta (2013), který sice občas skončil po souboji až s o 4 roky staršími protihráči na zemi, ale nic to neubralo na jeho bojovnosti.
Na turnaji jsme sehráli jako vždy 3 zápasy a nutno říci, že všechny byly celkem vyrovnané. To je nejlepší cesta, jak se mohou děti něco naučit. Výsledkově jsme se se soupeři střídali a někdy byl na konci šťastnější soupeř, někdy my. Týmy z Koberov, Lomnice a České Lípy nás tedy perfektně prověřily. Naše, samostatně a bez pokynů hrající, děti se se soupeři vypořádaly s opravdovou grácií. Možná nejvíce nás potěšil výkon proti České Lípě, kde se naši kluci dokázali vyrovnat s tvrdší hrou fyzicky vyspělejších protihráčů. A na konci byli dokonce i výsledkově šťastnější. To jsme sice zjistili až při potvrzování zápasu ve FISu. Ale na to už jsou u nás děti zvyklé.
Kluci tentokráte na turnaji dostali povoleno si i přihrávat a nutno říci, že některé akce pobavily i rodiče čekající dospělácký florbal. Naši rodiče mezi ně však nepatří a moc dobře ví, že v tomto věku je naprosto nesmyslné očekávat přihrávkový florbal. I ten se však někdy nenuceně objevil. Kdo se věnuje správnému trénování ví, že spolupráce mezi kluky se vyvíjí až mezi 11. a 13. rokem. Proto je zbytečné jim brát možnost kličkovat tím, že trenéři křičí ze střídačky, aby se zbavili balonku a přihráli jej. Bohužel se toto stále objevuje. Osobně se přiznávám, že tolerovat to, co předvádějí dámy z Lomnice mi dělá čím dál více práce. Je mi prostě jejich dětí upřímně líto. O to více mne mrzí, že je vidím na všech školeních a situace se nelepší.
Skončila nám tedy sezóna plná perfektních zápasů proti lepším či horším soupeřům. Někdy jsme vyhráli, někdy prohráli. Historie si toto pamatovat nebude. Doufám ale, že si tuto sezónu budou pamatovat naše děti. A to po celou svou sportovní kariéru. Ať už s florbalem nebo bez něj. Snad jsme jim pomohli se stát dobrými sportovci a lidmi. Snad jsme zájem o náš krásný sport přetvořili ve vášeň. Snad jsme jejich hlavičky nastavili tak, že se budou chtít zlepšovat a bojovat, ať se na hřišti děje cokoli. Vše ukáže až budoucnost.
Čekají nás ještě do prázdnin nějaké turnaje a zápasy. Přesto chci už nyní poděkovat rodičům za přístup a za to, jak nám umožnili dělat naši práci. Na rozdíl od některých našich soupeřů, naše sezóna nemohla skončit neúspěchem. Proč? Protože jediným cílem bylo, aby florbal děti bavil a aby si užily bezstarostné hraní v tak krásné době, jakou dětství je. A to se podle nás povedlo.
Za trenéry Lukáš Nesměrák
