Vojtěch Hejduk první posilou FBC Liberec

I v letošní sezóně čeká mužský tým FBC Liberec několik změn. Po odchodech Petra Saláta, Lukáše Veselého a Tomáše Marka byl dotažen první přestup směrem do florbalového týmu FBC Liberec. Vojtěch Hejduk je odchovancem Týmu TJ Turnov a v příštím roce ho budeme moci vídat na hřištích Superligy. Více o Vojtovi se dočtete v rozhovoru.

Florbalové začátky jsi prožil v Turnově. V dorostencích jsi odešel do Mladé Boleslavi. Jaké bylo tvoje florbalové mládí?

K rozhodnutí o přestupu mi výrazně pomohla střední škola, která byla blízko Mladé Boleslavi. Začátky v nové škole proto pro mě byly takové, že jsem řešil spíše přestupové papíry a plnil si takový dětský sen. Začátky pro mě byly poměrně kruté, protože jsem mnohdy na takové tempo nebyl zvyklý. První zápasy za dorostence a juniory nikdy nezapomenu. Nejradši mám vzpomínky na zápas za juniory, první start v nejvyšší juniorské lize. Hráli jsme v České Lípě proti Tatranu. Byl jsem hrozně vyklepaný, což také bylo vidět na hřišti. Na první zápas mě jela podpořit moje mamka a to, co mi řekla po zápase, nejde zapomenout. Vyšel jsem z šatny a šel jsem k mamce a ta mi řekla: „Na, tady máš ode mě nové trenky. Vypadalo to, že ses při tom zápase trošku připosral, ne?” (smích).

Druhou sezonu už jsem dostal příležitost trénovat s A-týmem a aspoň z tréninků získávat nějakou tu zkušenost. Bohužel v tom nejdůležitějším momentu sezony – play-off, jsem si vážně zranil koleno a dostal na 8 měsíců stopku. Hodně blbé načasování, ale bohužel. Je to sport. Naštěstí mi Boleslav opravdu velmi pomohla s rekonvalescencí a za to jim jsem nesmírně vděčný.

Za sezony v Technology MB jsem dostal příležitost poznat opravdu hodně lidí a díky tomu, když se to tak vezme, znám skoro z každého týmu někoho, se kým mám zážitky a opravdu zajímavé vzpomínky.

V závěru loňské sezony ses rozhodl pro návrat do Národní ligy, do mateřského Turnova. Co tě k tomu vedlo?

Odešel jsem v průběhu loňské sezony po myšlence, že ještě nejsem ve věku, abych hrál florbal s naivní představou, nebo aby mě sport, který hraju a miluju od mala, přestal bavit. V hlavě jsem měl díky klukům z Turnova obrovského brouka a představa, že bych si poprvé zahrál se svým bráchou (Martinem Hejdukem) mě lákala ze všeho nejvíc. Pak taky další lákadla, jako byla hra třeba se Štěpánem Matěchou, Antonínem Palatínusem apod.

Dále mě k tomu vedla i maturita, která mě čekala na Gymnáziu v Mnichově Hradišti. Tu jsem naštěstí zvládnul, sice s odřenýma ušima, ale naštěstí jsem se díky rodině a přítelkyni hecnul a naučil jsem se na to. Bez nich bych to možná za chvilku zkoušel znova.

„Na působení v Liberci se neskutečně moc těším. Doufám, že už nebudu sbírat zkušenosti díky tréninku se superligovým týmem, ale i ze hřiště a budu moct pomoct týmu v sezoně.“

V Turnově jsi nezůstal dlouho a v minulých dnech byl dokončen přestup do FBC Liberec. Jaké očekávání máš od působení v Liberci?

V Turnově jsem odehrál zbytek předešlé sezony a mohl se s klukama rvát v play-off. Už v té době jsem občas jezdíval na trénink do Liberce a byl jen do počtu a sbíral balonky – úděl mladších. Na působení v Liberci se neskutečně moc těším. Doufám, že už nebudu sbírat zkušenosti díky tréninku se superligovým týmem, ale i ze hřiště a budu moct pomoct týmu v sezoně. Na tuhle sezonu a spolupráci s FBC Liberec se opravdu těším.

Jak se těšíš na Superligu?

Superliga byla pro mě vždycky sen. Začínal jsem v Turnově, kde se hrála zatím nejvýš Národní liga. Pak přestup do Mladé Boleslavi a představa, že jsem tomu snu blíž a třeba by to mohlo vyjít. Bohužel. Jenže teď mám příležitost si ten sen splnit, a to mi zní opravdu báječně. Už aby tu byl první zápas a nástup v Superlize.

Poměrně dlouhou dobu už s týmem trénuješ. Jaký dojem v tobě převládá?

Jednoznačně pozitivní. Člověk si řekne, že zapadnout do nového kolektivu je těžké, a má pravdu. Mně naštěstí pomohli kluci, které jsem poznal v MB. Dokonce i někteří mladší kluci z Liberce, jelikož se známe díky florbalovým výběrům ještě před mým přestupem do MB. Seznámení se zbytkem týmu byla pouze otázka času a jak bylo řečeno, už s týmem trénuju poměrně dlouho. I to mi pomohlo se začlenit do skvělého, uvolněného kolektivu a ten mě opravdu baví.

"Superliga byla pro mě vždycky sen."

Zkus popsat, co od tebe fanoušci mohou očekávat na hřišti.

Popsat, co ode mě mohou fanoušci čekat. Už jen díky této větě mi nadšením leze mráz po zádech. Opravdu příjemný pocit.

Mohou čekat na mých zádech číslo 19. Taky nejsem ten typ, co má rád hru v rukavičkách a na souboje v Superlize se opravdu těším. A až mě uvidí, tak asi mohou čekat trošku odraženého světla. Někteří pochopí. Samozřejmě se budu snažit co nejvíce, jak jen budu moct, aby naše fanoušky ten zápas bavil a mohli se těšit na další. Už se na ně těším.